Větvička úpěla pod jeho tlapou. Hrozivě zařval. Klel jednu hrozbu za druhou. Vyhrožoval. Naháněl strach. Tam, kde byla dříve vítána se cítila lapená v elektrické kleci… Proč nemohla ani jednou udělat to, co po ní chtěl? Proč muselo být vždy po jejím? Proč nemohla ani jednou vyslyšet jeho přání a POTŘEBU???
ONA
Seděla. Hlavu položenou na kolenech. Procházel kolem. Neviděla ho, ale slyšela každý jeho nádech a výdech. Bála se. Klepala se. Nedokázala zvednout hlavu, natož zrak. Nakračoval opatrně, ale jistě. Obhlížel svou kořist. Byla zahnaná do kouta a nemohla pryč. Chlupy na těle ji stály. Husí kůže kazila dojem její hladké pokožky. I jemu stála srst. V celé své kráse. Zdál se díky tomu větší. Mohutnější. Slyšela vítr, jež mu čechrá chlupy a vlasy.
Jediné, co ji tu teď dodávalo trochu jistoty a klidu, byl její pes. Ležel na zemi jako perský koberec. Přesně mezi ní a tygrem. Hnědý, chundelatý a klidný. Kdyby na něj však tygr zaútočil, bránila by ho zuby – nehty. Ale tak daleko snad nezajde, to by určitě neudělal, toho by určitě nebyl schopen…
Větvička úpěla pod jeho tlapou. Hrozivě zařval. Klel jednu hrozbu za druhou. Vyhrožoval. Naháněl strach. Tam, kde byla dříve vítána se cítila lapená v elektrické kleci. Ze strachu si vlezla pod stůl. Byla v šoku. Nemohla se pořádně hýbat, natož dýchat. Naposledy se takhle cítila jako malá holka, když na ní útočil její otec. Nedomnívala se, že se takhle někdy bude cítit s ním. Byl příkrý a občas agresivní, ale vždy na ostatní. Na ní nikdy! Uklidňovala ho občas, aby na někoho nevyjel, to ano.
Věděla, že hádky nejsou dobré, že je nezvládá. Jakmile však přešel někdo ke sprostým nadávkám a nebo fyzickému násilí. Či jen naznačování násilí. Nedala to. V ten moment pro ni ten druhý končil. Neexistoval. Rozpustil se. Vypařil. Rozdvojil se na toho, koho znala a měla ráda a na toho, koho od té doby už nepoznala ani na ulici. A dnes z kůže medvěda vystoupil tygr Šerchán. Ten co si pamatuje všechny ústrky a teď přišel čas, kdy Vám to spočítá. Bude se mstít hlava nehlava. Jeho ego bude tančit po tom vašem, neboť na to má právo…
Seděla, kolena svírala pevně svými dlaněmi. Klepala se jako list papíru, který drží v ruce člověk při epileptickém záchvatu. Nemohla se pohnout. Jen plakala, čekala a doufala. Plakala. Čekala. Doufala…
ON
Seděla v jeho kleci. V JEHO KLECI a odmítala ji opustit. Odejít. Byl vytočený a zoufalý. Tahle ovečka, která byla vlastně ostrý beran mu pila nervy. Chodil dokola po svém bytě. Naháněl ji hrůzu, protože jen chtěl, aby odešla. Nechtěl ji ublížit, ale byl tak vytočený. Požádal ji, aby odešla. Řekla něco, co neměla. Snažil se ji vystrašit, aby jen opustila jeho byt. Řekl ji takové věci, že každý rozumný člověk na jejím místě by okamžitě odešel. ONA ALE NE!
Proč nemohla ani jednou udělat to, co po ní chtěl? Proč muselo být vždy po jejím? Proč nemohla ani jednou vyslyšet jeho přání a POTŘEBU? Chvíli byla silná, pak se schovala do role oběti. Střídala ty polohy tak rychle, že ani po tolika letech, co ji znal, nedokázal NIKDY odhadnout, co udělá nebo co řekne příště. Kdy ji uvidí a kdy uteče. Ale tady byla v jeho teritoriu. U něj doma. Tady to bylo jeho a byl tu pán. Tady rozhoduje on a DNES JI TO DOKÁŽE!
Nemusel by, kdyby prostě jen jednoduše odešla, jak ji prvně žádal. Ale ona, ona, ONAAA! Ta holka schovaná v tom koutě, která tu ze sebe dělá teď oběť a z něho potažmo dělá nějakého netvora. Zvíře. Byl nepříčetný. Naštěstí ne tolik, aby udělal nějakou neprozřetelnost. A ona? Celé to určitě jen hrála. Byla výborný manipulátor, několikrát ji přitom přistihnul. Nebylo to poprvé, co s ním manipulovala. Byla jako POŽERAČ. Vstoupila do vašeho života. Přeházela Vám ho na ruby. Nikdy nebyla schopná dát jistotu, mluvila o ní, ale nikdy jste si nebyli jisti, zda to tak myslí nebo Vámi jen chytře manipuluje. Uměla mluvit. Psát. Vždy Vám nasadila do hlavy nějakého červa, který si tam v poklidu žil svým životem a probudil se vždy v tu nejméně vhodnou chvíli. Jak to s ní mohl tak dlouho vydržet?
Ale teď, dnes, byl silný. Tady ho musela poslechnout. Musela udělat to, co po ní chtěl. Tady rozhodoval on! Nechtěl být hnusný, ale nemohl si pomoci. Přiváděla ho k šílenství. Vždy na to měla dar. Nikdo ho nedokázal NIKDO JINÝ tak spolehlivě rozhodit, jako ona. Vždy dosahovala z nuly na maximální možnou úroveň za pár sekund. Snažil se být věcný. Racionální. Hlavně neudělat nějakou hloupost, kterou by už nemohl vzít nikdy zpět. Věděl jedno. Musí ji okamžitě dostat ze své blízkosti.
Mc